Teleportuji díry

Osamocen
uprostřed černého pokoje
viržinka mdlá v hubě
a plíce v troubě
asi rak zvěrokruhu
co stáčí zmar v klamy.


Co to má znamenat
když z okna nevidím nic
vypadá to na noc
ale není
pouhá inverze a žal
opět za mnou kroky šílí
stihomanství mne jednou zabije
ale dřív asi ta bezmoc
to jsoucno je fuč
nacházím jen tu žebřičku v kleci
možná to je poselství
pardón
nesmysl
že ano.


Z lustru k tomu kouká
na mne odporné makadlo
a iluzorně mi vysírá oči z důlku ven
co mám probůh učinit
abych neoslepl...


Hladovím ještě navíc
a na podlaze se válím
jak hromada sraček
takhle žít
to raděj hnít
pod kopyty poražených dobytčat.


Přál jsem si to ve snu století
již Váš otrok
vězení zatuchlého
se hrbem klaním na břit
a mráz rampouší sebetrýzně.


Bez chleba
a vody
ať se mám královsky
lepší
než-li minulý děj mrzáka
bez luny
hvězd
nezpívám
Já jen kost
a kůže obschlá strupy
v prachu se neobrátí.


Ďábel si vybral
mou zbabělost zrůdy
v opuštění
zlatožlutých lidiček
které jsem kdysi dávno miloval.


Teleportuji díry pekel
a zalézám tam
nerušen
vystřižen
pláči veselím výčitek
do dřeně zapomnění
té hořkosti choré.