V závojích

Rozvázal jsem snění
a nepochopil
co tu mám ještě dělat
byla to noční můra
můrovitá
co mi zašeptala v urně
že asi spolknu svůj jazyk
když jsem pozřel jed na krysy
ale proč bych sebevraždil zatrpklost
chci existovat
a čehosi všimnout
vypadá to na chaos předsudku
to je v dalším listě smrti
vždyť už dávno pod drnem
obracím žně
a zdatně tuneluji krtkospavce
ukřivděn vichrem lkajíc.


To ta lebka v ruce
křičí lysý host
a za moře mrtvol
nicotná si to přála
povýšeně moc
v žalu a trestu za chorost
se tím užírám dost.


Po časů černé magie
bylo ublíženo mým básníkům
a létavic holubiček
v závojích přátelských nadvlád
při mne stůjte
srdcem
kazu
děl.