Venušina nahost

Aorta pukla
ve struně nádvoří
láskytně
pod ňadrem nebes
povstání
zaskočeně
ač skonala
vědělo se
že milovat je
jako dobýt blesky prchlivé
v tom dešti bájných korouhev
jež žádají o dlaň
aby z ní vyzobaly éthery mlhovin
kterou Apollón přijme
za proroky slunce
žárů
z nichž vyraší milenci modliteb
do světlic zatajených šperkovnic
je-li jim souznění zdáno
spektrem jejich paží hvězdic
co zohýbají
ze záclon pověstné hladiny
bude vřít na klíč rájům
k utišení smečky vlků


Venušina nahost


jímž uchvátí bázlivou tmu
a zavášní vesmír
nestydatou polohou všeteční
kam promísí bezesnou krev
za sny ostení vším

je-li přáno vyhovět
šípem Amora
v sexu zpronevěřile
otráveným

sem tam
se pozvracet

k zvrácení.