Lotosy sykavé

Nejkrásnější žití je
když láska dýše
znící
ob rozezní chorály pavoučí
po pavučinkách tětiv zakřehkých
tou bych tkvěl rád
z pramení vířící zvěsti
do lehkosti děvé
jak paběrkování v dlanité letky
trousí plodně
hrdině tesky
abych miloval mochny
ve stáří snáří
kde k citrónové žluti
je uvítám kosmicky
a vděčně.


To obluzující sen
sem já mládenec nezatloukl
v myslí papyrusu
rozednívající obraznosti
přes tvé odraznosti výšin
jakou se vzdáleně zmítám
k vichřici přísné
dílem zbytků
sám.


Prosím o napojení elixíru slasti
v němž nevím
co vím
a co smím
nechám pro tebe
která jen ty jsi
žbluňkej z tůni
slámy jara
a budu hladinou mřížkovat
opájená sladka
těch šídel a včel
jimiž dozrajem za svá universa
nepolíbeného rtu
vážně zněhovaným
z očí druholisté lásky
v pravdě pravé cest
zbluňky ještě
váhám mezi kruhy bos
jsi však iluze smáčená

lotosy sykavé


zpěvů



pšš.