Nádech

V matném proudu naděje
srdce mě zahřeje,
odplouvám.

Odplouvám v myšlenkách,
kde rány nebolí,
kde nejsem ztracená.

Ztracená z minula
jak dívka marnivá,
v hlubinách topím se.

Snažím se nadechnout,
úlevou vydechnout,
ale ta nepřichází.

V hlavě jsou zmatky jen,
bojovat s démony,
nedaří se mi.

V plamenech spoutaná,
duše mi ulétá
do krajin ztracených.

V těch dálkách lákavých
jsem opět v nadějích,
myšlenky srovnávám.

Démoni útočí,
zády se otočím,
s úsměvem odcházím.

Jsou již mou součástí,
Jsem klidnou bytostí,
dýchám.