Naposled
Naposled
I list se nejdřív zardí, než-li k nohám padne
A nasáklý je vlhkým splínem
Který otisknout chce v zem
Jak pohřbíval by den v rubáši hlíny
Nejspíš tak si podzim představuje ženu
Vůni života, jejž rozetlívá
Nejspíš tak si žena představuje lásku
Roztouženě právě před rozpadem
Co o tom ví déšť, který sotva stéká
V půli dechu zastavený mrazem?
Jen ticho neslyšného ptaní
Mě pošle k Tobě naposled...
A nasáklý je vlhkým splínem
Který otisknout chce v zem
Jak pohřbíval by den v rubáši hlíny
Nejspíš tak si podzim představuje ženu
Vůni života, jejž rozetlívá
Nejspíš tak si žena představuje lásku
Roztouženě právě před rozpadem
Co o tom ví déšť, který sotva stéká
V půli dechu zastavený mrazem?
Jen ticho neslyšného ptaní
Mě pošle k Tobě naposled...
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
to je překrásný!*
a připomněla jsi mi něco mého...
"Vždyť... kdo je schopen většího a opravdovějšího smutku,
než list, který umírá ještě dřív, než dopadne na zem."
24.10.2023 08:31:03 | Sonador