Ve stvolech

Šustl si lístek
do nebe cval
a ve mě to zatřáslo
kdy jsi vylétla
kdoví kam
po vanoucí síle perel
zapomnění.


Tu tady přikrčen
zmítám pnoucí zmatky
ze samoty taktně zkyselen
sem uštvaný v oplzlé žebráctví
vyřízlého osudu
k popudlivému kamení skal.


Prohledávám horlivě milou píseň
ale kde nic
tam bahno a tesáci pijani
jež mi vyžírají do střev
krutou díru zatemnění.


Dodělávám tichouce
epilog dramatu
svého příběhu smrštěných střepin
a orel nade mnou
bouří delíriem veslic
zaníceně vlámsky
to abych se asi vzpamatoval
a klepl si na čelo polosvit
co potřísní akordy hrané
k spáření měsíce
archipel.



Jsi tu
hysterko neotřelá
z ohně vulkanické
myslím stříbroskvoucí drápy
ukryté ve stvolech divých hlubin
a fialových mušek lexikonu
jak číst pozpátku jeho základ
prozraď neslýchaná Chiméro
fanaticky
fantastická

přeludy a smrtek
hrůzoscén

nás straší
i za skříní.