Příliš pozdě

Právě jsi odcházel v hlučnosti deště
Když jsem se zeptala na průhlednost vody -
Úsměv vzkvetl Ti v krátery
Tak hluboko jako když tajně nahlížíš pod tričko
Přestože víš, že někdy tam neroste nic
než zplanělý prostor vyprázdněné hrudi
Jenže s minulostí
A ta se neplazí po hřebenech prosta trpkosti
- Každý kořen máčej v demagogii, usrkls
A nejlépe slézat po trnech
Víc bolí stvol než smrt Tvé tváře
Jen ta červená, ta mi připomíná...
Všechna vypitá srdce
Navoněná přibarveným steskem
- Tak je stiskni, vybídnu
Uvidíš, co poteče...
A toho ses zalekl
Tajíce okenice jako dech
Jenže já už věděla
Co je za nimi...