Pláči za nás

Není silnějšího pouta
jak perla v lastuře
ta i přes ní
čáry slunce
jenž se dotýkají
jejich zrcadlení kukadel
jsou věrným třpytem
láskovilně nezbední.


On na kraji
mořských řas
se zamiloval do představ erotična
kdo má být a kam přivonět
k modrosvaté záři exotična.


Že by v noci
ho vyrušila vzrušení
k polibkům závěsným
a s pysky výkresných zbarvení
v zevření
och té luzné zamlklosti
co zvučí bálem okouzlení.



Jsi světlem mým
a kam až spádem dohoříš
než zaprší šimravý smích
něhytmoucí zvěsti dálek
tak vážně zrudnou oblaka
v koketní dosněnosti
víš-li
mám tě odtajnit
za sebe si nevzpomenu
ale lhal bych
kdyby příšeří bílé luny
nestínovalo nesmírná nadechnutí
vesmírná
ah

potím blízkost odnoží
tou srůstám v nohách
tvých zjemnělých podkoží
mám-li vstřebat cit

nemám-li

propouštím tě
a opouštím
do promrzlé půdy vzpomínek

nadobro k zmrazení


pláči za nás
v zmizení
mizející stopy

ubité nechtěním

milovat.