Když píšu...

Toužila jsem po tichém nazření
Upínajíc klid na obzor jako něžnou cetku
kolébanou teplým přílivem
Slova jako chmýří by se snesla
na bílé tělo snění
A já bych zazpívala hlasem tak čistým
Že bys mě přestal milovat
Proměnila bych se v zrnko
A pak bys mě v ústech nesl až na jih
A já bych za jitra zapustila kořeny
Pod Tvým tělem

Ale když píšu
Otevřená jakýmsi šílenstvím
Čísi stíny šeptají o dveřích
Které rostou i ve mně