Pouští dun

Zamotávám se do mlhy
a mlžím stesk
jenž pálí tu
bíločernou tmou
a měsícem monotónních hvězd.


Prosím o odpuštění mých neřestí
a klamstev
byl sem tím
vrahosprávcem dobrých
co mi chtěli naslouchat
a zaplnit mé
nicneříkajíc pouhé nic.


Pán s tebou kdosi šeptá
z baldachýnu povětří
v bezvědomí víček
andělských závojí
k probuzení modravé hrdličky.



Měním strhnutě šat
za novodobý uvnitř
a padá na mou milost
déšť kornoutic
pochvalně
ta rozjaří cesty jinačí
za kýchavé vrbový
mého ovíjení
být opět člověkem
laskavé podoby
básnicko neprokleté

nelžu Vám

psychologové výstřelů slov
rozpačitých cisteren
už vylétám sžíhaným zážehem
do klobouku hop

a v něm králíka si osedlám

jako mého povozníka

pouští dun a časokrátkých prozřetel.