Jéžišmarjá

Na kolejišti krve
nešťastník pod vlak se vrhl
a krkavci nad ním
pro něj truchlí
křídly sazí
černých muk
a smrtí křiku
v prázdnopusté nicotě
mu hlodá již
nenažraná tasemnice
jeho zbabělou duši
na syrovost
nadavujíc blitkami
bezbřehou kaluž
tak proč probůh zatloukl
svou svobodu bytí
možná měl šanci milovat
byť láskou neopětován byl
ženy
ty ďáblovi posluhovačky
ho k tomu svedly
hledajíc jen dokonalost loutek
a těch pahnusných břícháčíků choutek
a kostí rozkladu osteoporóz
jak šaškovské k smíchu
to hihní
HiHi
počkat
za oponou krásy
šeptář hlupáctvím proklíná
to štkané veskrz dění
co láskou šípem střelí
však ví
že není
a odpykává si trest
věznicí mučednicí
na deformaci srdce
bázlivě zanítěné


Jéžišmarjá


Láska Láska
ta provždy chladná

v pekle roštu
se pompézí usmaží

přehořce lúzou.