Po víčku touha bruslila,
svlékala se na rtech,
v srdci převlékla se…
…protekla dlaněmi
jako vodopád
v růžových šatech…
Putování touhy
a já... jí v patách
víčka...jemné chvění řas
na rtech svléknout že je čas
touha svlékla ze sebe své Té
ouha... v srdci našla nový šat,
ty chtěls mít rád
chtěls milovat
a proto citů vodopád
a pak
růž...růže... šat...
promiň, zachtělo se mi trochu hrát
s tebou a s tvými řádky
jež jsou fakt krásný... já dala bych je do pohádky
malé mořské víle...
07.12.2023 22:48:39 | cappuccinogirl