Cesty naše

Cesty naše, osudem svázaný,
za další zatáčku
nikdo z nás nevidí.
Slepě a poslušně kráčíme vpřed,
sluchátko zvoní,
nikdo ho nezved.
Volá ti zítřejší den,
aby ti řek,
kolik je potřeba zdolat hor,
polí
a řek.
Však hluchý jsi k volání,
být pořád vzadu,
brát si všechny podání.
Volejbal života nehraješ sám,
s tímto přístupem,
brzo zavřeš krám.
Nadobro, navždycky,
cesty naše, osudem svázaný,
tady a teď,
masky si strhneme,
z toho co vidíme,
je nám do breku,
na cestě osudu,
přidáme do kroku.
Vstříc bráně zavřený,
budoucnost tvoříme,
jen a pouze
my.

K*L