Ó My plody

Zasklený den
rozkmitavě vichrem ševelí
do překrásen polotichých modří
v nichž dvojmá láska krví
se hmatatelně zjeví
z prokřehlého milenectví
aby obzor zaplnil svá sytosti
jež tím létavičně sní
o nevybuchlých tepech
a bělásků podvečerních světlech


táži se božský živote
jestli sem umanutým romantikem
hledajíc přízrak mystik duše
té soumračné


chci projít vraty andělů

je tam klenot
s křídelných tvých zněžněných vůní


Ó zahloubám smrt v libosti
máš-li i to mé zakořenění
co rádo přebývá
Ó k dozvěnám ozvěn

bylo by smývavé srdce
tajnosnubně šťastné


Ó My plody
pokojně opojné

Ó v ulicí je beznaděj a křik
tíhou vykován přeschle.