SNŮŠKA

tma se směje tleje si

za břicho se popadá

úzkost z hrdla dere se

je ti zle ne neječ neper se

důvod zůstal ustálen

ječí křepčí ve své řeči

mlč už drž tu hubu

počkej jen tuhle chvíli

snad tu ještě na ten moment zbudu

utíkám dech se ztrácí v kde si

kde jsi proč jen stále unikáš

zlom už nastal tak ho zastav

popojdi jen kousek ucho nastav

slyšíš tu všeobecnou tmu

nebo jsi hluch ztlum ten zvuk

stojím tu opodál v křeči zdejší

řeči upatlané něco tichoulince ječí