...
...
Že košatá noc ukonejší jeho stopy
k bezpřítomnosti lidského vzpomínání
Že rozbolavělá stehna nesevřou ráno
v posledním výtrysku
Že stíny zbělají zvlněnými závěsy
ztěžklými rozpínáním
Že bolest vyhřezne ze svítání
jako horký léčivý pramen
A láska se přitiskne k čelu
v posledním vzdechu
jak přilnavý plamen
než sám sebou shoří
Nespasený
Kousky masa ve vlastní osamělosti
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Četla si ji jako nepřihlášená a moc se mi líbila. moc
31.12.2023 11:26:43 | Philogyny
To mě těší, děkuji!
31.12.2023 19:16:07 | Ophelia81
...napsala bych, fláky masa v láku vlastní osamělosti, přísadami nešetřit...
31.12.2023 19:19:48 | Philogyny
Krásná. Jen poslední řádek mi tam nesedí, možná je to tím, že za sebe bych spasila i osamělost.
29.12.2023 14:20:55 | Vivien
Domníval se...ale smutnej podtón, kterej tady vévodí každýmu řádku, bohužel spíš naznačuje, že mu tahle domněnka nevyšla...
Kousky masa ve vlastní osamělosti??? Kdyby to byla konzerva, jakou znám z obchodu, kolik procent toho masa by bylo v té osamělosti? Tohle je snad jediná konzerva, kde bych si přála co nejmenší procentuální poměr...aby víc toho živočišnýho (člověčího) tou osamělostí netrpělo...
Zas je to hodně na dřeň, Ophel
29.12.2023 14:02:16 | cappuccinogirl
Máš pravdu, Cappu, domněnky ega odvádí od autentičtější cesty, jenže... stejně jako strach z osamělosti... Někdy je třeba trochu "povařit", aby mělo šťávu ;)
29.12.2023 15:01:48 | Ophelia81