Exemplář

Exemplář

Svlékám se z kůže
po šupinách
Křupne to s každým odloupnutím
Pořád tam nejsem
Děsí Tě průhlednost rozpadání
A přece se třeseš touhou
prznit svůj exemplář
ovládáním
Chceš, abych byla upřímná
Ano, žárlím na ty jemné dívky
s květinami ve vlasech
které se Tě dotýkají jako by zpívaly
a uléhají se smíchem k životu
celé zrůžovělé
Žárlím na ženy s divými vlasy
a pevným tělem
připraveným k boji
tolik hadů hrdosti
kolik dítě snese
Ano, a zdaleka nejvíce žárlím
na všechny holčičky v náručí otců
kteří žili v době objetí
cukrkandlů a vůně pudru
a teď zapáchají vzpomínkou
Nenávidím
Že nehoříte
Panenky s bílýma nohama
na povel k roztažení
Otvírám rány
Abych se vracela
Bolest afrodiziakum
Slepá ústa plná lávy
chceš abych dávila na povel
Je to zajímavý úkaz
Ale milovat se nedá
 
Autor Ophelia81, 30.12.2023
Přečteno 100x
Tipy 29
Poslední tipující: Lesní žínka, Kaj, o3_gambit, Iva Husárková, cappuccinogirl, Jan Kacíř, jort1, Marten, nehledaná, Psavec, ...
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Souhlasím s Jortem, milování má nekonečný prostor, ale je neuvěřitelný, Ophel, jak ty jsi to nekonečno tomu milování dokázala v téhle básni "zúžit"!!! Já mám po přečtení pocit, že milovat se tady dá... jen na strašně malým kousíčku, protože aspoň maloulinko lásky v nás přece musí zůstat ,nedovedu si představit, že ne... ale tady i to malounko je vlastně nepřiznaný! Hodně hořký řádky.

30.12.2023 19:52:02 | cappuccinogirl

líbí

Děkuji, Cappu, trocha hořké autenticity někdy přijde vhod;)

31.12.2023 10:34:37 | Ophelia81

líbí

milování má nekonečný prostor

30.12.2023 17:45:53 | jort1

líbí

Je to tak...

31.12.2023 10:33:48 | Ophelia81

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel