NOSITEL

film začal si sám

odjistil věty kvetly tehdy

svět se v zrcadle rozpoznal

zarytě a srdnatě jen tupě ječí

 

vy kdo jste téměř křehcí

polopatě nosíte ty samé věci

v srdci v duši všude kde se dá

zlomení vykloubeni z tepu doby

 

hledáte ty své už nostalgické hroby

ležíš tam a myslíš proč jsi tam

je to klam nebo prostě zažitá daň

ze dní už odžitých prosící o repete

na víko kdosi klepe chtěl by se ještě ptát

 

jak zní ta nejpravější roztěkaná otázka

snesena roztroušena v zákoutích nebe

na provázku si ji tajemná postava líně vede

zastaví se a tu druhou více oblou do otvorů různých jebe

to prý ještě svede jednou dvakrát v cíli už je potemnělí start