WHAT

tvář plná smutku

perly řinou se vskutku

cestu si hrdě proklestí

a již jedna gravitaci ochutnala

rozprskla se na tisíc bolestí

další den po noci dekadence

ale jen málo a tak lehoulince tence

tak už je ten den nepoznávám jej

v mé mysli někdo pocity štěstí si syslí

dej mi prosím ochutnat jen na špičku jazyka

nenech mně jen trvale do temných dálek utíkat

prostě se to stalo a stačilo trochu málo

nevím proč už nezním neslyším křiklavý jekot

po kolenou plazím se brodím zpoza tmy a slyším jen jekot

takový ten se kterým nechceš být v jedné kobce 

zaživa v posmrtné agónii tak spi jen trochu sladce

vyhni se kýči do uší ti někdo z plna hrdla flašinetově křičí