POHLED

něco se tak trochu stalo

svižná neopakovatelnost

skrývá co si hlavně v noci

potemnělé v dece zachumlané

jak ti tam je a co vznosně cítíš

jakou emoci v té tvé nemoci máš

zírá kdo si do bělostné dálky

sníh se všude lopotně vtírá

svírá kouli a vní kus tvé odtajněné touhy

hází do dálí dál se po pádu kutálí

naráží do skály je umíněně hrůzostrašně prázdná

bádá spřádá není řádná odlidštěna trochu z prvu zrádná

padá z těch výšin a to asi z nějakých příčin

letí zastaví se o cement písek a vodu

zažije náhlou tvrdou nesmiřitelnou nepohodu

prásk jak ten zvuk vlastně zní ten tvůj můj poslední

to vše se náhle spojí na chodníku a to asi trochu zabolí

jen prskanec tupé maso dekapitace hravá hlava usmívá se