Poslouchej, tati

Poslouchej, tati

Zadřené paty o písek z Tvých bot
Někoho napadlo
jen tak se opřít o Tvůj hrob
a nakreslit květinu
Chtěla jsem tu scénu
z dálky pozorovat s Tebou
Jenže byla jsem příliš tam
Zmuchlané tělo trousící slzy
nijak esteticky
ale v hnusné křeči
vysychaly mi svaly stažené otřesy
jen země stála
Kam Tě dali
Myslím, že do rudé rány ve mně
abys tam zahníval
K čertu jdi
Proč jsi nevolal
že nás opouštíš
Nemocné zbytky chodí po světě
K čertu s vámi
že jsem nemohla křičet
trhat ty plazivé jazyky
obtočit kolem krku tisíckrát
Nemám hlas
jako Tys neměl
A nenávidím Tě
že mě neslyšíš
A lžu i teď
Jako bych řídila střepy
kam se roztříští
Nenávidím ty veselé lidi
kteří zpovzdálí obchází
To je ta díra, kde bydlíš
která je láká
Čekají jako supi
až skočím
Vidíš, vyrvu si duši i s Tebou
a čekám na potlesk
zkurvená malá holčička
Autor Ophelia81, 19.01.2024
Přečteno 199x
Tipy 34
Poslední tipující: Emily Říhová, IronDodo, Frr, narra peregrini, Jiří I.Zahradník, Lesní žínka, RadekČ, J's .., Psavec, CULIKATÁ, ...
ikonkaKomentáře (13)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

neskutečně naléhavé a silné... čtení Tvých řádků je jako koncert... tentokráte v moll ***

20.01.2024 00:35:04 | narra peregrini

líbí

Děkuji Ti, Narro, žes poslouchala...

20.01.2024 09:49:27 | Ophelia81

líbí

Když umřel, byla noc a štědrý den. Nenáviděl ho, protože v té noci umřela moje babička. Probudil se a jel za ní do nemocnice do Valmezu, ale už bylo pozdě. Nenávidím štědrý den. Tenkrát jsem se probudila, vstala z postele a najednou se mi udělalo zle, jako bych měla umřít, nejde to vypsat, byl to okamžik. Věděla jsem, že umřel. Lehla jsem si na kraj postele a čekala, až zavolá máma. Už neporážím stromek. Ten poslední řádek.

19.01.2024 22:51:08 | tide

líbí

Děkuji za sdílení... I u nás jsou ty okamžiky spojeny s vánočním obdobím... Okamžiky, které zůstávají, těžko je otvírat i opustit...

20.01.2024 09:47:37 | Ophelia81

líbí

Zní to opravdově, uvěřitelně.

19.01.2024 22:26:12 | Jiří I.Zahradník

líbí

Děkuji...

20.01.2024 09:42:23 | Ophelia81

líbí

Síla...

19.01.2024 17:27:29 | Žluťák

líbí

Někdy nejde jinak...

19.01.2024 18:17:57 | Ophelia81

líbí

Chápu a nic proti, ta báseň je silná a líbí se mi, jenom by mě celkem zajímalo, a neber to prosím osobně, jestli by lidé psali tahle emotivní vyznání stejně, kdyby věděli, nebo teď tedy konkrékně ty, kdybys věděla, že tě adresát může skutečně slyšet... jestli by se ten text nesl ve stejněm duchu...
Jsem nevěřící, takže u mě takové dilema nepřipadá v potaz, proto by mě zajímalo, jak to vidí ostatní...

19.01.2024 18:48:51 | Žluťák

líbí

Ona ta pointa je právě v tom, že nemůže slyšet nic, což je hlavní zdroj frustrace... To se změnit nedá, proto ten exaltovaný křik, který je samozřejmě hysteričtější právě proto...
Ale mluvím za sebe a svou báseň.
Jeden z motivů: sdílet tu zkušenost bez příkras, konvencí, slušností... možná s podtónem: je v pořádku se tak cítit, na tom prožitku není nic decentního, každý máme své "zahnívající rány", i proto, že se o nich mlčí.

19.01.2024 18:56:04 | Ophelia81

líbí

je těžké opouštět a cítit bol opuštěných... a celá báseň hodně k zamyšlení*

19.01.2024 16:55:41 | J's ..

líbí

Děkuji, je to tak... mnoho z nás v nějaké podobě zná...
...sdílení i toho temného... může rezonovat... i to je v pořádku...

19.01.2024 18:17:40 | Ophelia81

líbí

hmmm

19.01.2024 09:32:14 | twisted.wicker

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel