neskutečně naléhavé a silné... čtení Tvých řádků je jako koncert... tentokráte v moll ***
20.01.2024 00:35:04 | narra peregrini
Když umřel, byla noc a štědrý den. Nenáviděl ho, protože v té noci umřela moje babička. Probudil se a jel za ní do nemocnice do Valmezu, ale už bylo pozdě. Nenávidím štědrý den. Tenkrát jsem se probudila, vstala z postele a najednou se mi udělalo zle, jako bych měla umřít, nejde to vypsat, byl to okamžik. Věděla jsem, že umřel. Lehla jsem si na kraj postele a čekala, až zavolá máma. Už neporážím stromek. Ten poslední řádek.
19.01.2024 22:51:08 | tide
Děkuji za sdílení... I u nás jsou ty okamžiky spojeny s vánočním obdobím... Okamžiky, které zůstávají, těžko je otvírat i opustit...
20.01.2024 09:47:37 | Ophelia81
Síla...
19.01.2024 17:27:29 | Žluťák
Někdy nejde jinak...
19.01.2024 18:17:57 | Ophelia81
Chápu a nic proti, ta báseň je silná a líbí se mi, jenom by mě celkem zajímalo, a neber to prosím osobně, jestli by lidé psali tahle emotivní vyznání stejně, kdyby věděli, nebo teď tedy konkrékně ty, kdybys věděla, že tě adresát může skutečně slyšet... jestli by se ten text nesl ve stejněm duchu...
Jsem nevěřící, takže u mě takové dilema nepřipadá v potaz, proto by mě zajímalo, jak to vidí ostatní...
19.01.2024 18:48:51 | Žluťák
Ona ta pointa je právě v tom, že nemůže slyšet nic, což je hlavní zdroj frustrace... To se změnit nedá, proto ten exaltovaný křik, který je samozřejmě hysteričtější právě proto...
Ale mluvím za sebe a svou báseň.
Jeden z motivů: sdílet tu zkušenost bez příkras, konvencí, slušností... možná s podtónem: je v pořádku se tak cítit, na tom prožitku není nic decentního, každý máme své "zahnívající rány", i proto, že se o nich mlčí.
19.01.2024 18:56:04 | Ophelia81
je těžké opouštět a cítit bol opuštěných... a celá báseň hodně k zamyšlení*
19.01.2024 16:55:41 | J's ..
Děkuji, je to tak... mnoho z nás v nějaké podobě zná...
...sdílení i toho temného... může rezonovat... i to je v pořádku...
19.01.2024 18:17:40 | Ophelia81
hmmm
19.01.2024 09:32:14 | twisted.wicker