Převozník

Usínám zaklesnutá ve tmě
Tichá a malebná
Tvé malé zvíře
pod Tebou rozkvétá
abstraktně jako tržná rána
Píšeš mi na prsa divné vzkazy
Hlava mi létá po Tvém těle
nic neslyším
Ani když zakrojíš měsícem
do mého břicha
Vyžene se proud prstů
teplých od zatemnělé krve
Krajka zčernala
Z mého jazyku strháváš minci
ale především nikdy jsi jí nedal
Taháš mé kořeny
od hnízda dolů
Zalézá do mě Tvůj hmyz
jako zhmotnělé vědomí
strká mě ven
jako kdybych ještě byla
na špičkách Tvých bot
Kam lezeš, miláčku
Už to bouchlo