KLAMSTVO

stůj při mně i tiše odstup

do snů rozpolceně nevcházej 

kolébka snů pronajatých

rozebrané srdce už prý netluče 

tápe nechápe pošlapané uřeknutí

proč jsi jen tak levně trochu 

buď více září tu tajuplná svíce

plamenem kterým něco říci chce

máš být odstaven v rámci uloupených proměn

sněm rozhodl dal podnět k zánětu vlastních stěn

kdo chce rozeběhne se vehementně prudce

proti stěně která nechce být ta tvá poslední

utápěné ponětí sama sebe 

zařvi to slovo jež změní vše 

pro koho nastává ta zářívá odezva

kresba vylezlá ze zátíší všech ostatních

najatí komparzisté z tvého uštěpačného bytí

vše je slité do něčehosi jež je svůdně zářivé

světlem svítí něco cítí potlučené chvění vně

je už zle a bude to tak i do konce všech začátků

ptám se slovy odepnutých z vět utrousených zpět i pozpátku