Láska se bezdomovcem stává,
co lehá v prachu podél cest,
minulost s budoucností hrává
o to, kam přítomnost má vést.
A protiklady svoji při tu vedou
nesplynou spolu nikdy jin a jang,
otázky mnohé na jazyk se derou,
než odnese je kalná Jang c´tiang.
I smrt se potom může zdáti spásná
tomu, kdo touhy svoje pohřbil již,
kdo nevnímá už, jak jsou jitra krásná
a nemá sílu dál si nést svůj kříž.
Ten, snad jat vírou, že jsou světy jiné
rád s nekonečnem v nirváně své splyne…