Ah kdes ty

Drtím tvé srdce
svým bolem muk
nevyslyšela's tón hlasu
kdy jsem byl milován
a možná že řachot
ještě loudá polí slunečnic
ale to stejně pomine
ten bleskot kordu meče
jako jas na slunci v oparu
prořízlého milenectvím nevěr.


Bože můj
proč je to tak krutě vážné
a k tomu se mi směješ
do smůly myslitelné popravišť
nad vším smutkem vržených slz
a tou láskou hrané výčitky
a sprostých slibů
že neopustíš mou notu
pod jakou ses přičlenila vybarvit zdatně
nikdy víc v zasnění víly krás.


Čtu si tiše dýši po tmě
lupou mastných skel
tvé řádky pocákaného papíru
s krví slovních blábolů
to abych se běda nezmýlil
o té páté si uvařit vroucí čaj
a opařit zklamání v Tebe
dusíš můj tak marný svět
zaříkávám tě
neotravuj a nekveť
a vyveď už díru zatemnění jinam
do dutého listu vlysů
strom bratrský té časem pochopí
a uchopí větví mužně
tvé nitro prázdnot
vichřicí i uragány smrští parabol
jak se sluší
kdykoliv zradíš okolní kejklíře
zradíš v sebe sémě plození
a ze mě zůstane vina nebe
nezměrná denně




Ah kdes ty

pravotočivá básně výšin
sněžníš-li

domů vavříny...