Budiž budíš

Přišla temná noc
a dál už nic
nevím co bylo
jen na oblohu vrkám
a oči se mi v ní ztrácejí
jak korály bez myšlenek
a bez myslí můz z chvojí
básnické mluvy v podhůŕí pro tebe
vinoucí hvězdo bohem zamčená
nebo sním v mrazu holohlavé zmlženosti
kde přistává přízrak ženy
aby vlila mi rudou síní krev
do té neměnící slasti té
vánice horko mé
ty lumpe zrádných vášní
a malíkových mašlí
u zemských dlaní orchestrů.



Jsi neobyčejná běloucí nekonečnost
a zpěv pěvců dvoří nám
ta pírka tažení
kamsi v bezvědomí
růžozlaté róbě prsu
co stejně zaplaví ten mžik okamžiku
seinou pařížské podnapilé lásky.



Budiž budíš tichounce
má zkřehlá líce
milujicí odezvu dnů
podél pysku ode rtů a ke kostrčím
rvát se něhytmoucí lédou
až k propasti plné rádoby
jenž obaluje přiznání vin
všemocným slibem se nezamilovat

pakliže ano


svět shoří meteorem
krutým snáz

a do rán houževnatě bolestným.