...a pak uvidíte fotku jako je třeba tato https://shorturl.at/flGRX a nevíte, kým jste, jen víte, že na ničem nezáleží a že se ten příběh odehrává úplně někde jinde a je vám do pláče nebo do smíchu nekonečně velkou lehkostí...
21.03.2024 13:22:24 | twisted.wicker
Ano... Ten pohled je očistný i děsivý zároveň... jako svoboda pádu...
21.03.2024 15:59:27 | Ophelia81
Já to i řekl až jsem se lekl. Leč jsou chvíle hluchoty. Napsala jsi to nádherně. neběhá mi po zádech mráz, jen jsem namíchaný z uvědomění. Co je lepší???
21.03.2024 13:13:46 | Jan Kacíř
Při vyslovení běhá po zádech leccos, před čím se raději hrbíme... Děkuji... Asi to uvědomění, ale lze snést jen na chvíli. Tak akorát na reflexi básně.
21.03.2024 15:58:07 | Ophelia81
Trn hvězdy nedává pro dva příliš mnoho prostoru. Proto je občas velmi těžké se na něm "srovnat". Svět je mnohem větší, přesto někdy, jako by to neplatilo a toho manévrovacího prostoru pro jednoho, na kterým může volně dejchat i přesto, že miluje, je snad ještě míň...
12.03.2024 14:15:30 | cappuccinogirl
Máš pravdu... Musíme našlapovat opatrně po trnech a občas do kroku zpívat...
Děkuji, Cappu!*
12.03.2024 16:54:41 | Ophelia81
mezi vírou a beznadějí... sevření v pěst s prosebným poselstvím v očích ... skvělá Oph.. skvělá báseň... díky
12.03.2024 11:15:10 | narra peregrini
U člověka vždy je to tak... Nevíme, co jsme, ale hledáme...
Děkuji za procítěné čtení, Narro *
12.03.2024 16:53:26 | Ophelia81