Nevíme, co jsme...

Nevíme, co jsme...

Napínáme, až praštíme
soucitem k vymknutosti
jakés manýře
nebo člověku, chceš-li
můžeš mě trpět do úsvitu
a já budu trpět Tebou
protože jsme spolu
zrovna na jednom trnu hvězdy 

Nevíme, jak se nazvat
Tísníme prostor zbytečnými slovy
odkrajujeme z bytí
své zvětralosti až na čelist
Spínáme kosti k zbytnělé věčnosti
uvíznuti mezi vírou a beznadějí
izolujeme břehy a rouškujeme věty

Hledáme lehkost ponořeni v šedá souhvězdí
Zbavujeme se patosu
s každou vrstvou odlupujeme nic
k tichému středu země
pulzující vnitřnosti

Odbíjíme, ale nechceme to vyslovit
Autor Ophelia81, 12.03.2024
Přečteno 143x
Tipy 31
Poslední tipující: Jan Kacíř, jort1, enigman, IronDodo, Iva Husárková, Sonador, Lesní žínka, cappuccinogirl, Fialový metal, Anděl, ...
ikonkaKomentáře (14)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

...a pak uvidíte fotku jako je třeba tato https://shorturl.at/flGRX a nevíte, kým jste, jen víte, že na ničem nezáleží a že se ten příběh odehrává úplně někde jinde a je vám do pláče nebo do smíchu nekonečně velkou lehkostí...

21.03.2024 13:22:24 | twisted.wicker

líbí

Ano... Ten pohled je očistný i děsivý zároveň... jako svoboda pádu...

21.03.2024 15:59:27 | Ophelia81

líbí

Já to i řekl až jsem se lekl. Leč jsou chvíle hluchoty. Napsala jsi to nádherně. neběhá mi po zádech mráz, jen jsem namíchaný z uvědomění. Co je lepší???

21.03.2024 13:13:46 | Jan Kacíř

líbí

Při vyslovení běhá po zádech leccos, před čím se raději hrbíme... Děkuji... Asi to uvědomění, ale lze snést jen na chvíli. Tak akorát na reflexi básně.

21.03.2024 15:58:07 | Ophelia81

líbí

kdo by taky chtěl slyšet zvonění...

14.03.2024 08:59:36 | enigman

líbí

a ještě poslední...

14.03.2024 09:17:45 | Ophelia81

líbí

ale umlčet to... nelze... nezbývá než přijmout...

12.03.2024 21:28:20 | Sonador

líbí

ano... nakonec slyšíme každý krok...
Děkuji*

13.03.2024 00:03:51 | Ophelia81

líbí

Trn hvězdy nedává pro dva příliš mnoho prostoru. Proto je občas velmi těžké se na něm "srovnat". Svět je mnohem větší, přesto někdy, jako by to neplatilo a toho manévrovacího prostoru pro jednoho, na kterým může volně dejchat i přesto, že miluje, je snad ještě míň...

12.03.2024 14:15:30 | cappuccinogirl

líbí

Máš pravdu... Musíme našlapovat opatrně po trnech a občas do kroku zpívat...
Děkuji, Cappu!*

12.03.2024 16:54:41 | Ophelia81

líbí

Moc moc ráda jsem četla. krásné, děkuji:-)

12.03.2024 13:31:52 | Anděl

líbí

To mě velmi těší, já děkuji :)*

12.03.2024 16:53:41 | Ophelia81

líbí

mezi vírou a beznadějí... sevření v pěst s prosebným poselstvím v očích ... skvělá Oph.. skvělá báseň... díky

12.03.2024 11:15:10 | narra peregrini

líbí

U člověka vždy je to tak... Nevíme, co jsme, ale hledáme...
Děkuji za procítěné čtení, Narro *

12.03.2024 16:53:26 | Ophelia81

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel