Anotace: Dovolil jsem si takové krátké metaforické zamyšlení nad tím, s čím se setkává každý z nás. S tím, co prchá hned jak to uvidíme, uslyšíme nebo ucítíme. Okamžikem. Jak sporné a jak významně bezvýznamné je chvíle, co ted probíhá. Jinak přeji krásný týden.
Jako lesní zvěř
za očima běží,
po lese, co nadnášejí proužky řas.
Do vlasů kane sluneční svit.
Nad lesem polární záře.
Den okusuje horizont
a nebe dlaněmi vánků
hladí mraky.
Les bortí se, jen když znova roste.
Do mozku drobí se kůra
jako zrní sítkem času.
Duše na tisíckrát zlomená.
Tucty nyní na víčku
a tisíckrát znásilněný čas.