Jak smrští

Bouřkový mrak
duní nad okrovým polem
a já dlanité cáry ve tváří ukrývám
za smutkem umouněným zblednutí
již nevěřím tajuplným modří splynutí
už nepřemýšlím
a čekám na svého hrdého Michaela
pod javorem puklých ozvěn a znamení
jen to jedno
ze shora na mne dohlíží
v dračích očí ohně a zašeptání
nesmrtelné tichosti vzdechů jít kamkoli.


Vylétni
zaprosím tě svátostně
můj živote po životních klopýtnutí eskapád
v seshrabaných smyčkách sítí emocí
abych milenecky nežárlil k provinění
to bych vyplakal mléčné verše
a zadusil se jimi.


Nenechávejte mne snít
je mi tam ouzko
z osamění milovat a nebýt vlk samotář
krvavých půlnocí
a zrezlých rádob hodin.


Tma děsí a toulá se všady
strachem proč
proč zoufá a chví truchlou zem
jehož jádro se propadá
z mé páteře netečné
jak smrští v šeřivých impulzů
a démonických doznění.