Šibeniční hlen

Pozoruji
jak to ptáče na zemi sténá
a roní smutky bezesné
jako z mého konce břehu
dát sbohem nejsladší
skrze tvé drzé něvery.


Sem vyrván srdcem
do zničení zaminován
v údolí bázlivých jelenů
ale vlci ke mě přicházejí
aby se masem nasytili
cítí z toho opium křivd
a výkřiků hanby
s vykřičníky marností.


Promiskuito padlého dne
to je vražda lásky
co dýchá křečí žalobné mé
k smrti smrťoucí řeznosti.


Šibeniční hlen
plíží mrdlým hromem
a v tom zdrcává krutou krev
natisíckrát za temnotou
přehnilobných útrat obluzení
jakého sem odůvodnil si zdát
z pařátů Empúsy mršin běsnění.