NOTY

osvícen tmou roztěkanou

ve své mysly myšlenky si syslí

na dno tam a zase zpět

vrány mohou za svou sněď

slýchám dveře roztěkané

vržou s vervou komíhavou

to co se stalo nelze vzíti zpět

vrhá stíny v noci pláče uřknut plaše

je tu toho moc nedočkavě vítá noc

vní je dobře sladce věrně ovívá tě

den v troskách nalezen dále przní svět

od té chvíle krouží duše bezprizorně

chtějí býti stále překročit práh jíti dále

sbírka náhlých nesmyslů zatím krotká

čeká plíží se až prý toho novice potká

štíhá stopka od ovoce jež už silně hnije

pije drzost vždy jen na ex nebo jen tak kloktá

smích děsivý nakažlivý neuctivý ještě v plenkách

sny sní je až poté až noc náhle v mžiku zmizí

je tak ryzí zlost jež ohlodá tě do morku odvlečených dní

zní to slyšíš to taky je to jako symfonie ponurnosti

slunce už odchází svůj stín smutku stále nachází

díra v polštáři od hlav které šílenou agónií prošly

nastává zatmění tebe počet muk nestačí už prsty rukou

jejich tolik půjč mi prst mně už to nebaví začni se už drolit

skonči jako prach prý jsi z něj i vzešel tak se tak i vrať

neměj strach trvá to jen krátce pouze nanosekunda jež lží je tisíc let