Přivolávání
Přivolávání
že za tmou něco je!
I kdyby bylo
zníme hluše
za vlastním stínem?
Sestupování je jako vzpomínka
a návrat – padání slova
Třísla ověnčená blikajícími nápisy
Tenká linie vede tudy a tam
po hmatu prstem divotvora
příšery vlastního odrazu
Zíráš do té díry
vysídlený čas
popírání deště
a odněkud jdou hlasy
Nicota není
jen břichabol světa
Kloužeš mu po pupku
až do klína
Jedna exploze neznačí konec světa –
že rozpadlou existenci lze poskládat
zpět v libovolném pořadí
stejně, nic nového nestvoříš
Ani nesmrtelnost už nemá chuť
Jen někdy chceš lepit si křídla
slepičincem a sladce zpívat
Křehké embryo hledá náruč
ze které by skočilo
do nikam
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskNesmrtelnost má chuť a opojnou.
14.05.2024 10:18:41 | Jan Kacíř
a tvůj hlas je mocný, milá Ophelie*
13.05.2024 21:00:25 | Sonador
To těší od Tebe slyšet, milá Son, děkuji*
13.05.2024 21:03:02 | Ophelia81
Tož tohle přivolávání... jsem se díky němu teď dostala do hodně divnýho obrazu... Nepříjemná tržnice, nechci tlampač do ruky...nechám si svůj naivní pohled na svět, nebo neusnu:-):-):-) Ophel, ty ale musíš mít pevný nervy...:-):-):-)
Nepsala jsem ti to už kdysi??? Víš, že možná asi joooo??? A furt je máš... ty jo, vlasec, co nepřerveš, to jseš ty!
13.05.2024 11:23:38 | cappuccinogirl
Tedy krásně a s odstupem jsi to odlehčila, Cappu, děkuji! :)
Myslím, že se tak nějak týká nás všech. Nazření, vracení se a přitom stále tentýž nepoučitelný člověk... A někdy i s vědomím toho se chceš dotknout věčnosti, která (možná) neexistuje, a psát. Absurdita lidské existence vrhající se do prázdnoty ještě dříve, než vidí...
13.05.2024 21:01:29 | Ophelia81