Z rozdrcených hvězd
stal se prach cest.
Žijeme v kacířské nervozitě
předplacených slibů a vin...
Na sebe a do sebe...
Vše hezké, už je dávno minulostí.
Císaři pulsu rozetli ruce na rozloučenou,
žilní cákance štěstí se otevírají,
pod škrtidly básně se sráží,
bez lásky bylo jim odepřeno žití...
Mistr bolesti, odřízl cop pýchy,
a prošel vroucím dehtem do nového zapomnění.
Ke břehům, kde práh domu svítí,
ve vzpomínce na vůni ženského lůna.
Autor: RASSOULI dílo: REFLECTION (akryl)
Silná, plná poutavých obratů...ale nejvíc mne těší, že v poslední sloce to smutný ustupuje naději... pýcha odříznutá a bolest, i když možná zatra pomalu, odchází do zapomnění...
Krásná báseň, k té se budu vracet, bolí i utěšuje zároveň, ukládám si.
13.05.2024 09:20:24 | cappuccinogirl