Motýl a Šváb

"Co jsi to udělal?  

Proč jsi nám Krásného motýla sebral? "

"TY MONSTRUM, MONSTRUM, MONSTRUM!"  

Lidé to křičí větrům.

 

"Já, já se... Plesk! "

Náhle se rána objevila.  

Vím, že ještě osoba neskončila.  

Vítr se mi vysmívá,  

užívá si, jak se rána tisíckrát ozývá.

 

"Co ty, ty, ty? "

'Co tady mumláš ústy? "

Motýla jsi zabil.  

Takovou krásu jsi rozbil.  

Tak krásný Motýl to byl,  

než jsi se objevil.

 

"Omlouvám se, omlouvám,  

nebyl to záměr, to přísahám."  

"Lhář, lhář, lhář,  

uděláme z tebe exemplář."

 

Přes hory, přes doly mě tahají,  

až na konec hlavu na špalek mi dají.  

Když hlavu mám na špalku,  

koukám na tuhle vzrácenou morálku.

 

Koukám, jak muž jde blíž,  

už vidím nad sebou ten kříž.  

Když najednou slyším křup,  

a muž udělal ústup.

 

Pod jeho nohou je Škaredý šváb,  

ještě dýchal, tak ho došlápl.  

A tak čekám na křik, na hněv,  

když on je jeho vinou mrtev.

 

Ale ono nic, jenom jásot z plných plic.  

"Jen tak dál, on byl škaredý, ty jsi náš král."  

"HRDINA, HRDINA, HRDINA."  

Koukám na to s otevřenýma očima.

 

A tak hrdina jde blíže,  

zvedá sekeru bez potíže.  

Kde je spravedlnost?  

Proč je to jiná okolnost?

 

Hezký motýl,  

Škaredý šváb.  

Za svůj osud jsem rád.  

Tomu se musím smát.

 

"Háháháháháháááhá. "

Můj smích v jásotu davu zaniká.  

I jako mrtev jsem porazil svého protivníka.  

Nemusím žít v společnosti  

bez rozumu a spravedlnosti.