Bylo nebylo

Bylo nebylo
lásky žádné nezbylo
a tak vzhlížím vzhůru v pročechraném spátí
ale nevím, jestli se vzbudím
hrom tlukotřesk do mě patrně udeří
a duše bez těla mi připomene
kdo vlastně býval sem.


Já milenec vdechl smrt smilstvím
za počátek bázní poskrovných lebek hříbat
co ječí pod stolem hrany
nesuď a věř
tam na severu holomrazů
a hibernuj Davide fantasto neživ
kde pomodlíš se za sníh bělavých trhlin lavin
toť tvé vrtochy epizod
a každou jsi smetl s přešlapem času
ze zlomeným srdcokazem vazu
když ti zobaly z řečí nulté sliby
že je neopustíš, ani kdyby jiným kouřily
jenže to jste si mě spletly s mým dvojníkem biče
a utažených pout krveřeznických odstínů.