Zrcadlo

Jsi projevem mé sobeckosti,
bolí mě i moje kosti,
v těle duše žalem hoří,
když se všechno kolem boří.

Jsi projekce mé lhostejnosti,
poutám příliš pozornosti,
není tvoje ani moje,
lidí, co mi nejsou dosti.

Jsi podněcovač mého vzteku,
rázem mi je zas do breku,
když zabouchnou se dveře,
a já odhazuju masku zlosti.

Nejsi onen, kdo jsi myslíš,
zavři oči, snad to zjistíš.
Není to o tobě, ale o mně,
ty jsi jen hologram v mém domě.

Vše co vidíš v tomto světě,
je odrazem tvého pojetí.
Tvé nitro naučit chce tě,
že vše se zrcadlí a žádá přijetí.