Nebuď osamocen

Ty vzpomínky staré
do srdce se ryze vryly
a z útržků z nich
pohrála si vichřice
která to oknem skrz prohodila
a střepy štěstí jim v pravdě nepřinesly
když ta zchátralá stodola byla bez života a bez vody
jen ta zápřádnice v pavučině žrala
ten kousek lítostivého molu
jenž plakal žalem nerad
a nechtěl vzdát svůj boj
jako já osiřelá kost
je však z mého jsoucna
trpce hlady oklamáním zarytá

nebuď osamocen
máš-li lístek v ruce lásky

zaznělo v seně ukryté jehly

ale kdo jí tam při rozbřesku našel...