Hněv

Je částí mě, co si váží sebe,
v nitru roste, jak plamen v tmě zebe.
Když se někdo chová dráždivě,
hněv křičí jako bouře v rozbouřeném moři, odvážlivě.

On se o mě stará, jako vítr,
co odvane mrak,
bdí nade mnou, jak strážce, co mi kryje zrak.
Ujišťuje se, abych svou hodnotu znala,
abych nikomu ranit své srdce nechala,

Učí mě, jak nezůstat jen stát, jak kámen,
ale jak řeka, co prorazí cestu tvrdým lávovým chrámem.
Hněv je mým ochráncem,
nenechá mě napospas sebránce.

Hněv mě chrání, jak nebeská zář,
ví, co si zasloužím mít, a jak si uchovat tvář.
Nečeká odměnu, nechce dík, jen klid v duši na okamžik,
jak když voda na hladině se utiší, a v tichu spatříš svůj odraz, tak čistý.