V Zem

Z mraků pláče tu neštěstí
když povodně domy notně ničí
a lidé smírčí ptají se
proč matka květeny
tak rmoutí se
a bere všechny věci
do jeskynních bezmocných locí.

My modleme se za mrtvé
My živé rody hlubin zřítelnic
My zříme na nich sypký klid.


Ach ty hodný anděli
obejmi je v závějích
aby snili o básních
a notovali ve tvých koryt
po housličkách a po hroznech
jež láskou křídel zemi dobří

v Zem, tu nechť zrodit safíry milionkrát !