Červí pokušení

Jako do jablka trn

vniklo do mě ve zmatení,

než mysl ze snových probrala se vln…

Z noci po zdech kapky zlata,

pokoj střídá světlo stín,

každá slza z víčka sťata…

Po zácloně tenká běhá nit,

asi jak tu světlo proudí ranní,

ten pocit, ten jas, ten třpyt…

Úsvit vítá smysly zvenčí,

červ na podlaze plete bič,

srdce bobtná, duše je tenčí…

A nakonec, když já beze strachu,

na zemi jen červ, co tančí v prachu…