Občas vážím na jazyku,
co zbylo z touhy a pokušení.
Svět ještě chrastí
jako balíček bonbónů v kapse Mléčné dráhy,
možná jen ochutnat stačí
a vylézt do hlubin.
Drápat se nahoru ke dnu
a zahlédnout bramborové hvězdy.
Občas vážím na jazyku,
co večerním vánkem zametá se.
Občas vážím noc a den.
Prázdnota zbyla jen,
jen touha ptát se.
Svět připodobněný k balíčku bonbónů? Tak to mi udělalo vyloženě radost... žiju ráda...a touha "ptát se" je a snad i zůstane ve mně napořád:-)*
03.10.2024 17:19:49 | cappuccinogirl
Krása jako moře
a působí v lůně
jako vlna světů.
Ach, zpěv je květem básníků
a hlaďme poetu.
Hurá, slova napříč klarinetů.
03.10.2024 17:13:41 | mkinka