Anotace: stát se tak kapkou na chviličku / a vnímat svět v tom jejím sklíčku
Připlácly nos a slízly špínu…
Za zády chladnou konkubínu
mrazivou kost, co v bílé kůži
zavlní boky
Dech se úží
Pokyne paží. Krajky květů
se rozesklí, jak mnohooký
vzpomínky jara na bystřinu
Odrazy tváří při baletu
vně zrcadlových síní…
*
Zkroutily stud a vzdaly hříchy…
V jediné chvíli pro pletichy
na hladké ploše, hraně světů
jepičích proměn
Bez portrétu
Navzdory jí. Ve vlhkém rázu
se rozzvučí, tak podvědomě
bzučivým tónem spíše tichým
Vibrace křídel dechu kazoo
promluví. Ale nenastíní…
fascinují mě fasetové oči...
18.10.2024 12:31:05 | enigman
myslíš jako diamantové??
mám různé v mnoha barvách (tedy jen tak zbroušené sklo)
a taky se jimi ráda dívám - :))
odjakživa :)*
18.10.2024 12:37:00 | šuměnka
křehká a na hraně :) to mám ráda. Zamyslelo mě jen proč jaro vzpomíná na bystřinu, ale asi tání :) mám to. Ráda jsem četla
18.10.2024 10:24:25 | lawenderr
Svět pod sklíčkem tebou nacítěný
má nádhernou chuť, vůni ženy
s velkým žet:-)
Ty sama jsi květ
zdobíš
nejen tím JAK
ale hlavně CO
tvoříš*
17.10.2024 14:25:12 | cappuccinogirl
Na hladké ploše
hraně světů
oblých tvarů perel
ukrytých
ve Tvém kontextu
- Ty prostě perlíš :-))
17.10.2024 09:59:14 | Gaspi03