Otep svázaná

Otep svázaná
na výsluní očí zdá se
bez známek a bez otázek
se zkřivený žebrák oddaně pomodlí
pod hvězdami záblesků výš
k otčenáši nebesí v pokoji
ať jsou klíči zavřeny
v níž duše tvá
je jak jablečný sad
důvěrně vůní skromný
a pamětí v mlze
padá na klín má mše půlnoční
po pěšině zjizvených kůrovců stromů.