Prázdný stavy

Proč ty stavy?
Proč ty touhy?
Uvnitř hlavy
tmavý šmouhy.

Proč mě to nutí
do očí lhát?
Proč srdce pnutí
brání mi vstát?

Proč nemám dost?
Zas pálím most.
Proč mezi námi
zas cizí host?

Proč to prázdno
uvnitř hrudi?
Proč to prázdno,
když se budím?

Přelétavá duše
v přelétavé době.
Proč takhle suše
umím lhát Tobě?

Zase to “proč”,
už zase tápu,
hrát, ale oč?
Z pout se teď sápu.

Proč dneska jiná?
Hodnoty mizí.
Jak se to stává
ze srdcí ryzích?

Ztrácím se, prchám,
jak vůně z polštáře,
když s jiným vzdychám,
měním se ve lháře.
Ráno si nechám
předčítat ze snáře

v naději, že můžu ještě snít.