Nemesis

Je noc, nemohu spát,
chtěla bych se smát.
Hledám smíření,
vidím spravedlnosti znamení.
Kdo tu je? – Nemesis.

***

Vidím, jak stojí,
bílý oblek,
zakryté oči,
ale stejně cítím ten pohled.

***

„Co tu děláš?“
„Soudím činy,
a ty s tím nic nenaděláš.“
I ve chvíli duševní rozbroji,
dál v místnosti jen stojí.

***

Podívala se na mě
hlubokým pohledem,
směle se usmála,
zmizela bezmála.

***

Já vím, že budu odměněna,
podle spravedlnosti.
Spravedlnosti učiní dosti,
tak čekám na verdikt –
zda mi štěstí přinese,
nebo smutek odnese.
To pravda teprve ukáže.