Štěstí lidské

Krajem bílý sníh těžce uléhá,

Zima klidnou krajinu vše pokrývá,

Lehký chrupot pod nohama slyšeti plést,

Nic jen ticho smí se nést.

 

Ach, to není vše, krajina pokrytá,

V nitru život ukrývá,

V přírodě smrt životu všemu,

A nic neunikne osudu svému.

 

Tak jako sníh padajíc,

Tak jako kroky v závějích mizejíc,

Tak i život ke konci se blíží,

Smrt je pro každého z nás.

 

Pod povrchem však,

Naděje nachází se pak,

Nové období, nový začátek,

Nová síla překonati smutek.

 

A proto není příčiny báti se,

Poněvadž období zimy končí se,

Jaro k nám, vítáme se,

Věčný koloběh, který nikdy nezastaví se.

 

Tak žij, dokud můžeš,

Neboj se času svého,

Tvůj duch, i když umřeš,

Bude pokračovat v zajetí života a smrti tvého. (Nezapomínej)