Jako ta vločka

Pod bílím sněhem se město skrylo,

vše je teď tiché, jako by spalo.

Já kráčím cestou, co vločky přede mnou kladou,

a oči spočinou na jediné, co padá tmou.

 

Jakoby čas se najednou ztratil,

V tom okamžiku svět se zastavil

Jsi křehká a krásná, a jako bys mě znala

a svůj krátký příběh mi pověděla.

 

Jako ta vločka jsi jedinečná,

ze všech vánic jen ty jsi má.

Vybrala jsem tebe, z nekonečna,

jen tebe vidím, jak záříš v tmách.

 

Tak blízko jsme si, a přesto vzdálení,

jak vločka, co taje v dlaních.

Dotýkám se jen chvilku, krásy prchavé,

Co zanechá stopy, i když roztaje.

 

Ach, vločko má, kéž chvíle ta trvá,

jak ledová jiskra, co v srdci zůstává.

Jsi jedna z nekonečna, a přece jiná,

V dlani mé rozpustíš se a zbude slza.

 

Jako ta vločka jsi jedinečná,

ze všech vánic jen ty jsi má.

Až roztaješ, zůstane vzpomínka,

na krásu, co míjí, a lásku co zůstává.