..duch Plameňáka..

 

 

Jen   u v o l n i l   se v meziprostoru…

 

   A stal se z něj duch plameňáka

co vidí dolů stejně jako nahoru

i to, co bylo – i co bude, když se rozsvěcí či smráká…

 

…dokázal čelit nejistotám

 a rovnováhu vzal si za vlastní už kdysi dávno již;

skutečné kouzlo v podrážkách dal botám

 a neskutečné půjčil tkaničkám, co rozvázal

- aby jim dokázal, že blíž

je často dál

– a stejně tak i naopak...

   

- když jednou nohou sotva odcházejí

a druhou už jsou chvatně v budoucnosti hned -

 

jde o ten prostor – taky o naději

a   z.a.s.á.d.n.ě  o hlubší jasný vhled

 

přijmout to MEZI – a zůstat volný jako pták!!!

 

**

...chtěl, aby objevili

 hlubiny duše lidský

i jak zachutná podtón Síly

a souhra buněk harmonických

 

 

povaha člověčí - je šelma, pták i plaz - a ryba - se vším v kouscích všeho        

a dá se zkrotit – vlastní režií  / těžko i snáz /

někdy i pokřičem či něhou

– nicméně stále podstatou se umí rozdivočit

 

A vyladit ji – pro odvážné Čin…

A tak ji občas nechte divoce se točit...

**

V zobáku stále chutě divočin

– co vodu lámou, ohýbají, cvakavě laskají

 

A v barvách per těch plameňáků růžových - se touhy skrývají

 

..pro nekonečně dlouhé prolínání – a chvíle pohnutí a tajůplná přání…