Hudba nevědomosti

Mnoho srdcí bijících v dobrotě frekvencí,

tak zní mé smělé přání.

Dost bylo Dorot, co neznají zákon.

Omluvit, odpustit, jednat…

Proč jim ta slova vplouvají do uší cize?

Pak vlna požehnání životem mimo kvapí.

Odraz narážky překvapí svým úderem hlavou do cajónu,

zlomená nešťastná srdce úpí v hudbě bolestí.

Jak s kým kdo zachází…

Kdo seje vítr…

Svět vždy vrací hrotem kopí.

Smutek zahalil také má ústa.

Myslel jsem si, že tvůj náraz o cajón

nebude tak tvrdý.

Buďme vděční,

že cajón je ze dřeva.